Statické divadlo je personálně chudý soubor, provozující nonartificiální, minimalistické, alternativní, autorské a statické divadlo bez přívlastků. Z mohutného teoreticko-konceptuálního substrátu vyrůstají skromné plodnice, povlávající mezi hlubokou filosofií a groteskou. Českým kulturním prostorem se vznáší přibližně přesně od roku 2015. Nad uměleckým směřováním souboru bdí od počátku Jakub Tichý a Ondřej Turoň, vedle nichž se jako na orloji porůznu střídají jiné persóny v čele s Radoslavem Piekielnickim, který hraje skoro ve všem a furt. V roce 2024 uvádíme novou autorskou inscenaci Básník.

Za metainscenaci Zánicky jsme dostali ocenění za „nejlepší autorský text“ a „nejlepší jevištní tvar“ na krajské přehlídce studentského a experimentálního divadla v Ostravě (2016) a Jan Číhal z Bílého divadla o ní veřejně prohlásil, že stojí za hovno. Útěk byla naše první „celovečerní inscenace“ (2018). Postoupili jsme s ní na Šrámkův Písek, kde jsme za ni dostali přímou nominaci na Jiráskův Hronov. Goethův Výmar, Shakespearova Verona a Homérova Trója tenkrát ještě nevyšly. Zato vyšla na hronovský Útěk krásná recenze Radmily Hrdinové v deníku Právo a též se objevila na homepage portálu novinky.cz hned pod Whitney Houston a Ozzy Osbournem. V Písku i Hronově jsme byli i s druhou autorskou inscenací Párek (2019). V Písku Párek nadchl nestora českého divadla Jana Císaře, který po tomto zážitku mohl v klidu umřít. Taky jsme ho hráli v Praze na Tygřím výběru, ve Valašském Meziříčí, v Turnově na Modrém kocourovi, kde naše představení velmi zklamalo něčí babičku, a v jiných centrech civilizace. S inscenací Podle všeho (2021) jsme byli v Písku a v Bauhausu. S pohádkou Vlkodlak (2021) jsme byli v Novém Jičíně. S inscenovaným čtením Krize majestátu smrti (2023) jsme byli ve Rtyni u Náchoda a ve Frýdku-Místku. Taky jsme hráli ledaskde jinde, třeba v potoce na hardcore-crustovém festivalu, v psychiatrické léčebně v Opavě, v terapeutické komunitě na Čeladné, nebo v Sokolovně ve Slavičíně. Pravidelně spolupracujeme s ostravským Studiem G a účinkovali jsme v Black Gold Cabaretu. Oba zakladatelé vedle toho tvoří country-punk duo Kujóni.

NAPSALI A ŘEKLI O NÁS:

„Všechno, co tam mělo být, tam bylo. Ve skutečnosti i ta vážná rovina tam byla dohromady s tím vaším zničujícím humorem. Kupodivu ty fóry, který tam byly, se mi zdály z osmdesáti, možná i devadesáti procent dobrý. Fakt jako dobrý! Což u tohohle typu divadla člověk vidí málokdy.“ --Petr Váša

„Ostravský Párek pracuje skvostně s jazykem, s kategorií trapnosti a ubohosti, s detailně promyšlenou scénografií. Jeho inspirační zdroje lze hledat jak v české hospodě, jak ji prožil a popsal Jaroslav Hašek, tak v sofistikované hře s jazykovými kalambury, jak je nalezneme u Voskovce a Wericha i Václava Havla, i když třeba nemá jejich formální dokonalost.“ --Radmila Hrdinová

„Podobně jako třeba Sklepáci nebo Monty Pythoni. Ale samozřejmě svým vlastním způsobem, neboť ironizují sebe, svými prostředky, ve své situaci, se svým ostravským přízvukem.“ --Jan Mrázek a Pavel Skála

„Inscenace, nazvaná Párek, je punkově rozvolněná, ale jazykově vynalézavá a poetická. Ukázala tu polohu amatérského divadla, která se nechce publiku zalíbit a navázat s ním vztah spojenectví, ale pracuje s provokací v obsahu i formě. Párek je při tom ale inscenace srozumitelná, sebeironická a dobře zahraná. Do programu vnesla originální, neodvozenou poetiku.“ --Alena Zemančíková

„Vám se to možná líbilo, ale mě se to nelíbilo vůbec. Vždyť to stálo úplně za hovno!“ --Jan Číhal

Projekty:
Básník (2024, autorská hra)
S. d. Ch.: Krize majestátu smrti (2023, inscenované čtení)
Nouze o lidi (2023, kabaretní scéna)
Podle všeho (autorská hra, hráno jako work-in-progress, 2021-22)
Vlkodlak (pohádka, 2021)
Párek (2019, autorská hra)
Útěk (2018, autorská hra)
Zánicky (2016, autorská pidihra)
V. Havel: Anděl Páně (2015, scénické poločtení)

Chceš Statické divadlo na svá prkna, na svůj festival, do svého pokojíčku? Pošli mail nebo zavolej, nějak se domluvíme.